Intuice je váš vnitřní hlas. Je to ta první myšlenka, ta první odpověď, která vás napadne v reakci na nějaký dotaz nebo situaci, ještě dříve než do toho vstoupí rozum se svými argumenty.
Intuice je nevědomá odpověď, je spontánní a většinou velice jasná a jednoznačná.
Určitě jste zažili situace, kdy jste se měli nějak rozhodnout a hned vás napadlo, co si vybrat. Jenže za chvíli se objevily další myšlenky, logické argumenty, proč ta první myšlenka byla špatná, proč to tak neudělat.
Mnohokrát se mi stalo, že jsem svou intuici neposlechla právě proto, že jsem ji nechala přehlušit argumenty a vědomým přemýšlením nad daným problémem. A mnohokrát se mi také stalo, že kdybych poslechla intuici, udělala bych dobře.
Dnes poslouchám hlavně intiuci
Často se mi stávalo v praxi, že mě napadla diagnóza nebo řešení zdravotního problému intuitivně, ale pak jsem nad tím začala přemýšlet a logicky si argumenty „zavařila“.
Vzpomínám si na jednoho malého chlapce, kterého jsme léčili na dětském oddělení s dlouhotrvajícím kašlem. Pořád nic nezabíralo. Má intuice mi říkala, ať se zaměříme na černý kašel. Tenkrát jsem jako neatestovaná lékařka musela předem vyšetření konzultovat se starším lékařem, zda se provedou nebo ne. Můj nadřízený si nemyslel, že to může být černý kašel a tak jsme dané vyšetření neprovedli.
Opakovaně jsem se na to ptala, zda už toto vyšetření neprovést. Jednou jsem dokonce zaslechla v kratičkém okamžiku i styl kašle, který by odpovídal černému kašli. Ale slyšela jsem to jen já, takže zase nic.
Až po několika dalších dnech jsem dostala svolení provést vyšetření na černý kašel. A byl tam! Měla jsem smíšené pocity – cítila jsem radost, že má intuice byla správná, ale zároveň lítost, že to trvalo tak dlouho, než se přišlo na diagnózu a dítě bylo přeloženo na příslušné pracoviště.
I při vybírání školy jsem se řídila intuicí
Nedávno jsem s dcerou vybírala základní školu. Měla jsem dvě školy, mezi kterými jsem se rozhodovala. A i v tomto případě velice silně promlouvala má intuice.
Na první škole, o které se ví, že je náročnější, má vyšší úroveň na jazyky a větší nároky na množství učiva, mi intuice říkala jasné „ne“.
Když jsem měla jít na den otevřených dveří do vyučovací hodiny, tak tu noc mi bylo hrozně zle. Ráno jsem vstala jako zbitá, bolelo mě tělo, cítila jsem vnitřní třes, podlamovaly se mi nohy. Říkala jsem si, že tam asi „nedolezu“.
Dopolední prohlídku jsem musela vynechat. Odpoledne jsem se nějak vzchopila a vzala na školu alespoň dceru, ať vidí, jak vypadá a také abych viděla já reakci dcery.
Dcera byla zaražená, moc nekomunikovala a celkově vypadala v napětí.
Když jsme pak jely na zápis do první třídy na tuto školu, musela jsem se vracet převlékat, protože mě syn celou zaprskal jídlem. Bylo hodně škaredé počasí, padal sníh s deštěm.
Cestou od školky ke škole (cca 10 minut autem) se mi dvakrát pokazily stěrače a já vůbec neviděla na cestu, takže jsem musela obíhat auto a stěrače spravovat.
V hlavě se mi objevila myšlenka, že na tu školu nemáme vůbec jezdit. U zápisu dcera byla opět zaražená, s učitelkou komunikovala až po opakovaném dotazu, a i když doma i venku pořád zpívá, tam nechtěla zazpívat nic. V kanceláři na ředitelství pak paní pronesla větu, která mě dorazila a já si zbytek dne říkala: „Že jsme tam vůbec chodily.“
Naopak druhá škola, všeobecná, bez zaměření, s přiměřeným množstvím učiva, na mě udělala dojem svou přívětivostí a přístupem k dítěti.
Dcera při prohlídce školy i u zápisu byla veselá, skotačila, s učitelkami komunikovala bez zábran, vůbec mě nepotřebovala.
Navíc jsme před školou před zápisem potkali jednoho známého, který nám řekl, že má na této škole syny a že jsou moc spokojení. Pak jsme potkali ještě jednu cizí maminku, která nám taky školu chválila.
A já si říkala: „Toto jsou snad znamení.“
Rozhodli jsme se podle pocitu, podle intuice a já věřím, že to bylo správné rozhodnutí. Dcera se do té školy nesmírně těší, už má nachystanou aktovku a denně se ptá, kdy to už bude.
Intuice je hlas duše, který vás vede.
Jak ji posílit?
Často neposloucháme intuici, protože si ve skutečnosti nevěříme. Nevěříme, že naše rozhodnutí je správné. Bojíme se, že uděláme chybu.
K posílení sebedůvěry jako takové je výborná esence Modřín (Larch).
Pokud máte navíc problémy s rozhodováním samotným, můžete si zvolit některou z dalších esencí na podporu rozhodování:
- Rožec (Cerato) je esence pro ty, kteří nevěří ve svá vlastní rozhodnutí. Rozhodnout se umí, ale okamžitě začnou pochybovat o správnosti svého rozhodnutí. Potřebují, aby jim ostatní potvrdili, že se rozhodli správně a tak chodí a pořád dokola se ptají ostatních na jejich názor. Rožec pomáhá najít vnitřní pravdu, otevřít se vlastní intuici a posílit ji, a důvěřovat sám sobě a svým schopnostem.
- Chmerek (Scleranthus) vám pomůže, pokud se nedokážete rozhodnout mezi dvěmi věcmi, jste rozpolcení a nevíte, co vlastně chcete.
- Sveřep (Wild oat) je esence na rozhodování v životě, když stojíte na rozcestí a nevíte, kterým směrem dál jít, hledáte sami sebe. Chtěli byste dělat něco významného, smysluplného nebo najít nějaké mimořádné poslání v životě. Typicky to může být situace po ukončení studia, kdy najednou nevíte, co dál. Nebo když někdo zažívá „krizi středního věku“, když vám odejdou děti z domu nebo vy odejdete do důchodu, skončí vlastně jakási předem jasná cesta, cíl a vy najednou nevíte, co dál.
Přeji vám, aby vaše intuice vždy promlouvala, a vy jste se nebáli ji poslechnout.
Martina
Jsem dětská lékařka, homeopat, poradkyně Bachových esencí a autorka několika eBooků.
Ve své praxi i v osobním životě využívám přírodní metody léčby, homeopatika a Bachovy esence. Výběrem a namícháním Bachových esencí pomáhám lidem znovu nalézt klid a emoční rovnováhu.
Více o mě a mé cestě nejen k Bachovým esencím najdete v části „Má cesta“.