Vytvořila jsem na svých sociálních sítích příspěvek, na který reagovala má dobrá kamarádka, a spustilo to mezi námi debatu. Příspěvek vyzníval zřejmě jinak, než jsem zamýšlela. Rozhodla jsem se ho smazat a přeformulovat.
Jenže jsem zjistila, že abych napsala vše, co bych potřebovala, byl by příspěvek minimálně na pokračování, tudíž příliš dlouhý na sociální sítě.
To mě přivedlo k tomu, že vám napíšu do článku, jak vlastně vnímám Bachovy esence, jestli esence potlačují pocity a emoce a jak je to s dětským vztekem vzhledem k věku.
Nejdříve ale začnu tím, o čem byl můj příspěvek na sociálních sítích.
Psala jsem o svém synovi a jeho vzteku/řevu/záchvatech řevu. Uvedu nejčastější příklady.
Syna ještě kojím (má necelých 17 měsíců). V noci ho nakojím jednou, za půl hodiny chce znovu a za další půl hodiny zase. To už ale skutečně nepije/nesaje, jen „dudlá“ a takto by to vydržel až do rána. Jenže já ne. V této chvíli „kojení“ přerušuji a snažím se mu dát dudlík. Jenže syn začíná plakat, postupně nabírá na intenzitě, až nakonec nepříčetně ječí, celý rudý v obličeji s nateklýma očima, nepřítomným pohledem a už chybí jen zástava dechu. Takto vydrží ječet i 2 hodiny v kuse, než „odpadne“ úplně vysílený a usne.
Uvědomuji si, že jeho řev je způsoben frustrací, že chtěl být přisátý a já mu to nedovolím. Uvědomuji si, že neumí svou frustraci jinak ventilovat a jinak si ji vyřešit než řevem. Uvědomuji si také, že mám dvě možnosti – buď mu vyhovím a ukončím okamžitě jeho frustraci, jeho řev, nebo mu nevyhovím a nechám ho prožít si tuto emoci (frustraci) naplno.
První možnost je za mou osobní hranicí. Nechci, aby ze mě byl „dudlík“ (s opravdovým kojením nemám problém). Je mi to nepohodlné, nepříjemné, ležím nebo sedím v nepohodlné pozici, kdy se prostě nedá spát, jsem unavená a i já vlastně frustrovaná (taky jsem si před časem namíchala Bachovky, nyní dokážu tuto složitou situaci zvládat v klidu a s větším nadhledem).
Takže druhá možnost je, nechat ho si to prožít naplno. Vždy na něj hned na začátku mluvím, vysvětluji, že nejsem „dudlík“ (i když je tak malý a určitě mi nerozumí). Hladím ho, snažím se mu tu blízkost nahradit klasickým objetím a doteky. Snažím se ho i rozptýlit, nosím ho, ukazuji mu třeba hračky. Syn mě však odstrkuje, plácá mě ručičkami. Pak ho tedy nechám v té emoci jen tak bez mých zásahů, ale zároveň jsem vedle něj (sedím nebo ležím), kdyby mě potřeboval. Jenže on začne řvát ještě více, znova mě plácá ručičkama nebo bouchá hlavou do čela postele (ve dne do podlahy). Z mého pohledu, nic z toho co dělám, nepomáhá. Chce jen to své – prso.
Další situací, kdy syn takto reaguje, je když si starší dcera s něčím hraje a on potřebuje právě tu hračku, kterou ona má v ruce. Ano, je to běžná dětská reakce a dělají to asi všechny děti.
Také se mu snažím vysvětlit, že teď si s tím hraje sestřička a nabízím mu alternativy. Ty on však nechce. Už byla i situace, kdy mu dcerka sama od sebe hračku dala a vzala si jinou, jenže on začal chtít zase právě tu, kterou si vzala nově.
Dostáváme se do situace, kdy syn řve, protože chce něco, co má dcera. On cítí frustraci. Já mu nejsem schopná vysvětlit, proč to mít nemůže, nepomáhá ani odvádění pozornosti nebo nabízení alternativy, má přítomnost nebo objetí s pomocí překonat negativní emoce.
Navíc nechci, aby mu dcera pokaždé vyhověla. Co bych tím asi tak učila jí? Takže pro mě opět situace, kdy syn cítí emoce, se kterými mu nedokážu pomoci, řve a opět stresová reakce a stresové hormony.
Při každém pláči, řevu, stresu u dětí (stejně jako u dospělých) stoupají stresové hormony. U dětí však jejich hladina klesá i několik dní (na rozdíl od dospělých). Syn se dostává svým řvaním do začarovaného kruhu, stále má vyburcované stresové hormony a je pak podrážděný ve dne i v noci a stačí málo, aby takto reagoval znovu.
Toto pro něj, ani pro sebe a dceru nechci, proto jsem se rozhodla mu namíchat Bachovy esence, abych mu pomohla obrousit hrany těch negativních emocí, které jistě cítí. Nechci jeho emoce potlačit.
Dala jsem mu dvě esence – Vinnou révu a Cesmínu.
Právě Vinnou révu jsem ve svém příspěvku na sociálních sítích rozebírala více podrobně a napsala tam situace, kdy se může u dětí dát. Jen to bylo beze vztahu k věku dítěte a jeho emocím a příčinám vzteku.
Vinná réva (Vine) je esence dominance a autoritativnosti. Pomáhá lidem, kteří se za každou cenu snaží prosadit svůj názor a svou vůli – zde pomáhá najít „společnou řeč“ s ostatními.
Vypsala jsem případy, kdy by se tato esence mohla dát dětem:
- Když se dítě snaží prosadit svou vůli vůči rodičům tak, že řve tak dlouho, dokud nedostane, co chce.
- Když dítě svými požadavky ovládá celou rodinu a všichni se přizpůsobují pouze jeho potřebám.
- Když nějaké dítě rádo „řídí“ hru – určí pravidla, dokud to funguje, je spokojené, ve chvíli kdy ale jiné dítě už nechce spolupracovat, začne se „tvůrce hry“ vztekat, zuří, že mu to jiné dítě pokazilo hru. Může i vyskočit a něčím dítě praštit nebo na písku po něm hodit písek.
- Když starší sourozenec „komanduje“ mladšího, co má a nemá dělat a prostě mu „šéfuje“.
- Když dítě šikanuje druhé – myslím tím, starší dítě, schopné úmyslného jednání, kdy je jasné, kdo je „šéf“ a kdo je „podřízený“.
Toto jsou situace, ve kterých můžeme Vinnou révu použít. Samozřejmě je vždy důležité snažit se najít příčinu a pochopit, proč se dítě takto chová. A zde záleží na věku dítěte.
Úplně malé děti nemají ještě vyzrálé části mozku, které zodpovídají za úmyslné chování. Takže když můj syn ječí, vím, že ječí z nespokojenosti/z frustrace, že nemohl naplnit nějakou svou potřebu, že nedostal, co chtěl.
Protože ale dokáže ječet tak dlouho, nemůžu ho nijak uklidnit ani rozptýlit, a i po jeho „odpadnutí“ se pak stále vrací a požaduje to, co předtím nedostal (někdy i s novým řevem), dala jsem mu do lahvičky esenci Vinná réva.
Dcera taky mívala takové záchvaty řevu. U ní ale vždy pomohlo ke zpracování emoce objetí nebo nabídnuta alternativa. U syna nepomáhá nic.
Dcera ještě i dnes někdy svou nespokojenost a frustraci projevuje křikem nebo vztekem, ale díky jejímu věku (v září jí bude 7 let) se s ní dá již pracovat jinak.
Už ji můžu vysvětlit situaci, můžu ji pomoct emoci zvládnout jinak, nechá se uklidnit objetím. A pak si spolu vždy situaci projdeme znova a já se ptám, co ji k tomu vedlo, proč takto reagovala a jestli by jí pomohlo příště něco, aby nevznikla „vztekací scéna“. Vždy spolu přijdeme na příčinu, dokáže popsat své emoce a také dokáže říct, co by potřebovala, aby se cítila lépe.
Úmyslné chování, kdy se dítě snaží něčeho dosáhnout a proto jedná záměrně, aby toho docílilo, se objevuje v pozdějším předškolním věku, tak jak dozrávají příslušné části mozku.
Někdo může namítnout, že i malé děti, moc dobře ví, jak se chovat, aby dosáhli svého. Může to tak vypadat, ale u malých dětí takové chování bude pouze naučené, odpozorované, není však záměrné a úmyslné – toho nejsou z vývojového hlediska schopny.
Každé dítě se učí tím, že pozoruje okolí a napodobuje. Můžeme se tedy sami zamyslet, zda nemůže něco podobného odkoukat od nás.
Cesmínu (Holly) jsem synovi přidala proto, že tato esence pomáhá zvládat vztek, který pramení z jakýchkoliv negativních emocí, což frustrace určitě je.
Vždy, když cítíme nějakou negativní emoci, bychom se měli ptát sami sebe, proč to cítíme, co nám to vyvolalo, způsobilo.
Nemá smysl emoci překrýt, zastrčit, schovat nebo dělat, že není. Ona stále existuje a znovu se objeví. Vždy pátrejte po příčině. Když ji najdete, můžete to vyřešit.
Potlačím/popřu tedy esencemi emoce místo toho, abych nechala syna si je prožít a on se tak naučil se s nimi vyrovnat?
Určitě ne.
Někdy jsou emoce tak silné, že vás (i dítě) dostanou do začarovaného kruhu, ze kterého nejde utéct, a vy se v tom pořád plácáte. Je to, jako byste byli zavření v místnosti, kde je plno a dusno, máte pocit, že vám chybí kyslík. Je tam malé okénko, které otevřete, abyste se mohli zhluboka nadechnout, chvíli se zastavit a popřemýšlet, jak z toho ven. Pak se však musíte vrátit zpět do té místnosti a vyřešit problém, to za vás nikdo a nic neudělá.
Takto vnímám Bachovy esence. Je to nástroj k tomu, abyste byli schopni poodstoupit od svých emocí, podívali se na ně nebo na situaci z jiného úhlu pohledu a byli schopní najít řešení. Ne každý toto dokáže sám, jen svým uvědoměním. Někdo potřebuje pomoci otevřít to okno, aby se mohl nadechnout a našel sílu přerušit bludný kruh a odejít z přeplněné a dusné místnosti. Tuto pomoc vidím v Bachových esencích.
Martina
Jsem dětská lékařka, homeopat, poradkyně Bachových esencí a autorka několika eBooků.
Ve své praxi i v osobním životě využívám přírodní metody léčby, homeopatika a Bachovy esence. Výběrem a namícháním Bachových esencí pomáhám lidem znovu nalézt klid a emoční rovnováhu.
Více o mě a mé cestě nejen k Bachovým esencím najdete v části „Má cesta“.